Zum Inhalt springen

Licence Eberspächer - léta sedmdesátá

V roce 1970 byla zakoupena licence na nezávislá vzduchová topení Eberspächer typu X3, X7 a X12. Čísla za písmenem značí tepelný výkon v kW. Jednání započala už v roce 1966, avšak licence byla zakoupena až po čtyřech letech. Administrativní překážky, tehdejší povinnost plánovat v pětiletých cyklech a náležitě všechno zdůvodnit (zvláště když o šlo o devizy!) znamenalo zdolat dnes těžko představitelné obtíže. Autobrzdám se to podařilo, příslušné orgány licenci schválily, avšak s podmínkou, že výrobce už nebude požadovat žádné další devizy na nákup dílů či další licence. Zdálo by se to logické, ale nebylo. Sama firma Eberspächer totiž nakupovala různé části od jiných výrobců, jako například mikrospínače a termostaty. S čím si neporadili v Esslingenu a řešili to subdodavateli, s tím si museli poradit v Autobrzdách sami. Licenční typy X byly vybaveny dvěma motory. Jeden zajišťoval nucený oběh ohřívaného vzduchu, druhý poháněl čerpadlo a dmychadlo spalovacího vzduchu. V době opožděného náběhu licenční výroby už měl Eberspächer připravené modernější řešení s jediným motorem, které ale vyžadovalo použití elektromagnetického dávkovacího čerpadla. Oproti typu se dvěma motory bylo nové topení menší, lehčí, zvýšila se jeho spolehlivost, snížila se spotřeba a otevřely se další možnosti pro regulaci. Namísto X7 neslo označení D7L. V těch letech se teprve zavádělo, takže nenazrála doba k případnému prodeji licence na jeho výrobu.

V Autobrzdách se pochopitelně začali
o tento nový typ přístroje s jediným motorem zajímat. Jeho přednosti byly zřejmé, avšak za cenu náročné výrobní technologie pro elektromagnetická dávkovací čerpadla. Získat ji nebylo v Československu nic jednoduchého. Nákup výrobního zařízení náročného na přesnost a kvalitu si vyžádalo dlouhou přípravu, takže montáž nového topení X7-1M zahájili v PALu až v roce 1975. Mělo jediný elektromotor a pulsační čerpadlo vyráběné na vlastních zařízeních, rovněž v následné patentové licenci firmy Eberspächer.

Základní vynález dr. Kofinka, přihlášený 15. března 1965, byl úspěšně patentován v celém světě, jak dokládá obrázek z US patentového spisu č. 3 202 582

Čerpadla se nevyráběla v Rakovníku, ale v jiném pobočném závodě Autobrzd – v Hodkovicích nad Mohelkou, kde dnes sídlí Tenneco Monroe. Objektivně je třeba konstatovat, že jejich kvalita byla na vynikající úrovni. Dosáhlo se jí díky novým švýcarským obráběcím strojům, které pracovaly s mikronovými tolerancemi. Jestliže se hodinová spotřeba topení pohybuje v řádech decilitrů a při vysoké frekvenci vstřiků, jiná alternativa ani nepřicházela v úvahu.

Čerpadla se začala montovat do všech domácích typů nezávislých topení. Jejich roční produkce pro užitková vozidla se od poloviny sedmdesátých let rozbíhala po tisících. Jen Tater 815, civilních i vojenských, se vyrábělo ročně až 15 000, přičemž všechny byly vybaveny vlastním topením X7-1M, které vycházelo z licence a bylo vybaveno licenčním palivovým čerpadlem.