Zum Inhalt springen

Nejstarší topení Eberspächer u nás

Naši nejznámější cestovatelé Ing. Jiří Hanzelka a Ing. Miroslav Zikmund podnikli v letech 1947–1950 výpravu osobním vozem Tatra 87 do Afriky a Jižní Ameriky. Po návratu připravovali další expedici do Asie, Austrálie a Oceánie. Tentokrát se rozhodli pro dvě Tatry 805 s přívěsem Karosa K 0,5. Nutno připomenout, že v té době se osmsetpětky montovaly v automobilce AZNP Mladá Boleslav, kam byla jejich produkce přesunuta, aby se v n. p. Tatra uvolnily kapacity pro výrobu armádních Tater 128.

Technické zabezpečení cesty započalo roku 1954 a trvalo pět let. Výprava odstartovala na asijskou pouť ze Staroměstského náměstí 22. dubna 1959. Dnes si už nedokážeme představit, kolik úsilí, energie, času a jistě i nervů stálo v tehdejším Československu takovou akci zorganizovat. Malým příkladem průběhu příprav může být korespondence kolem nezávislého topení do obou vozů.

Cestovatelé požadovali na základě svých zkušeností vybavit své vozy různými doplňky, mezi nimiž bylo i nezávislé benzinové teplovzdušné topení. Z dochovaných pramenů v archivu n. p. Tatra se o tomto zařízení poprvé zmiňuje zápis „Speciální vozy T 805 pro inženýry Hanzelku a Zikmunda“ ze 17. května 1955. Zatím se v něm nespecifikuje značka topení.

Z dalšího dokumentu ze 7. února 1956 vyplývá, že n. p. Tatra, pověřený přípravou automobilů, požadoval dvě americká topení South Wind.

Ministerstvo automobilového průmyslu předalo požadavek podniku zahraničního obchodu Motokov. Ten obratem upozornil, že nezávislá benzinová topení vyrábí n. p. Letecké opravny Kbely (LOK), na který se má Tatra obrátit a topení koupit tam.

Tatra se tohoto vojenského podniku dotázala, avšak ukázalo se, že LOK topení nevyráběl, jen je do letadel montoval. Navíc to byla letadla Aero C-3, původně německé typy Siebel Si 204, které se stavěly jen do roku 1949.

Na snímku z roku 1961 jsou Tatry 805 cestovatelů Hanzelky a Zikmunda v Jerichu.

V dopise z 22. března 1956 sděluje
n. p. Tatra ministerstvu, že ji LOK odkázal na vojenské Opravny Trenčín. S těmi, jak už řečeno dříve, kopřivnická automobilka spolupracovala na vývoji nezávislého topení pro Tatru 603! Jenže zatím neúspěšně: „Pro vozy Ing. Hanzelky a Zikmunda …jsme nuceni trvat na dodávce zahraničního topení zn. South Wind…“.

V dubnu 1956 už bylo navrženo dovézt jinou značku nezávislého topení, „nově vyvinutý typ, v ČSR zatím neznámý, který pracuje úplně samostatně bez závislosti na podtlaku v nassávacím potrubí motoru“. To už se s největší pravděpodobností jednalo o topení Eberspächer, které se mělo montovat i do šestsettrojek.

V květnu 1956 specifikoval n. p. Tatra Motokovu podmínky, jimž by mělo nové topení vyhovovat:
a) vytopit prostor kabiny řidiče o obsahu 2,8 m3 při jízdě na 20 °C při vnější teplotě -10 °C
b) vytopit prostor kabiny řidiče o obsahu 2,8 m3 a vlastního vozu o obsahu 5 m3 při stojícím voze při vnější teplotě -10 °C na 15 °C.“ Motokov v červnu 1956 potvrdil, že dovoz topení zajistí, a uložil svému obchodnímu zastoupení v Bernu, aby náležité topení poptal.

Nezávislé topení Eberspächer z Tatry 805 Ing. Hanzelky. Na štítku je jako rok výroby uvedeno 1958/59. Jedná se o výkres č. 8516, výrobní číslo 2006 nebo 2000 (poslední číslice je špatně čitelná)

Pak už je k dispozici nedatovaný dokument (údajně z roku 1957), na němž je „Seznam dovezených součástí pro vozy H + Z“. Na první řádce stojí: „2 ks topení Eberspächer – benzinové /NSR/“.

Tolik tedy anabáze kolem nezávislého topení Eberspächer pro Hanzelku a Zikmunda. V celé přípravě byla tak marginální, že si na ni dnes pan Ing. Miroslav Zikmund vůbec nevzpomíná, i když má záviděníhodnou paměť.

Jedno z popisovaných topení se dochovalo. Bylo zabudováno v osmsetpětce Ing. Jiřího Hanzelky. Když se výprava vrátila zpět do Československa, skončil Zikmundův vůz ve firemním muzeu. Hanzelkův přidělili do technického úseku, aby ho přestavěli na pojízdnou dílnu, do karoserie nastěhovali šuplíky, ponk a svěráky. Když osmsetpětka dosloužila, dali ji do oddělení civilní obrany. Když dosloužila i tam, převedli ji hasičům v obci Prlov. Nakonec už se nehodila vůbec k ničemu. Tehdy ji od hasičů koupil jeden stavebník, aby v ní uskladnil cement a nářadí při opravě své chalupy kdesi v horách. Když v roce 1988 objevil osmsetpětku známý dakarský soutěžní jezdec Karel Loprais, byla chalupa opravená a za ní troska vozu, v ní složené vápno. Loprais ji s majitelem vyměnil za motor z Avie a vrak odvezl domů. Ve volných chvílích na ní po celých devět let se svými syny a kamarády pracoval; firma jeho bratra Milana renovaci financovala. Věřte nevěřte, topení Eberspächer přežilo expedici, všechny majitele i demoliční úpravy prakticky bez úhony.

Jak vidno, pohnutý osud nemají jen lidé.