Zum Inhalt springen

Topení Eberspächer pro Tatru 603 - léta padesátá

V českém odborném čtvrtletníku Motoristická současnost č. 2 (10) z roku 1957 vyšel krátký popis nezávislého teplovzdušného naftového topení, nabízeného francouzskou firmou Schneebeli-Chabaud. Vyrábělo se ve dvou provedeních, totiž jako X7 a X10. Bylo určeno do sanitek (slabší typ) a do autobusů (silnější). Společnost sídlící v Paříži koupil Eberspächer a dnes patří do koncernu pod značkou Eberspächer S. A. S. Nevyplývá z toho nic víc, než že se o nezávislých topeních u nás dobře vědělo, že jejich potřeba byla evidentní a že se už tehdy jistě také uvažovalo o jejich výrobě.

Vyobrazení nezávislého topení Schneebeli-Chabaud v Motoristické současnosti č. 2/1957

Bylo to logické díky automobilce Tatra, jejíž vozidla byla po válce bez výjimek vybavena motory chlazenými vzduchem. Toto řešení mělo kromě řady výhod, platných v té době u některých kategorií vozidel, také jednu nevýhodu – vzduch ohřátý odpadním teplem od motoru není vhodný k vytápění interiéru. Jak už řečeno dříve, stejnou zkušenost udělali ve Spolkové republice Německo s vozy Volkswagen. Jejich vzduchem chlazené motory způsobily nevídaný rozmach výroby malých nezávislých topení Eberspächer.

Nakonec i v USA řešili stejný problém, když byl v roce 1960 uveden na trh Chevrolet Corvair se vzadu umístěným vzduchem chlazeným motorem. Společnost Stewart-Warner pro něj v témže roce vyvinula ve spolupráci s Harrison Radiator nezávislé benzinové teplovzdušné topení. Mělo nerezový výměník tepla, tryskový hořák, zapalování směsi svíčkou a samostatné ventilátory pro vhánění spalovacího a ohřátého vzduchu. Systém samočinně ovládal termostat, který zařízení střídavě vypínal a zapínal. Topení se zřejmě neosvědčilo, protože je už v následujícím roce nahradili výměníkem, montovaným na výfukové potrubí. Ohřátý vzduch se odtud vedl kanály do interiéru vozu. To už se ovšem jednalo o topení závislé na chodu motoru.

O nezbytnosti vlastní výroby či dovozu nezávislého topení poprvé hovoří „Technická zpráva o konstrukci velkého osobního vozu Tatra“ z 4. února 1954, kterou vypracoval Ing. Julius Mackerle,
a v níž se mimo jiné praví: „Topení vozu bude zdokonaleno a nebude použito teplého vzduchu proudícího přes motor, který není vždy dokonale čistý. Topná tělesa budou vytápěna horkým olejem, nebo bude použito úplně nezávislého topení na motoru.“ Pochopitelně byla řeč o budoucí Tatře 603 se vzduchem chlazeným vidlicovým osmiválcem uloženým vzadu.

Topení Eberspächer v Tatře 603 zcela zaplnilo prostor pod předním sedadlem

Při vzniku tohoto automobilu nebyla otázka topení pochopitelně klíčová, ale rozhodně nadělala konstruktérům nemálo vrásek. Bez účinně vyhřívaného interiéru by byla Tatra v zimě prakticky nepoužitelná. Olejové topení bylo zřejmě málo reálné, a tak přišlo na pořad dne nezávislé benzinové teplovzdušné topení.

Jeho vývojem byly pověřeny vojenské Opravny Trenčín, jak vyplývá z různých dokumentů v archivu automobilky. Na úkolu začali pracovat někdy v září 1955, ale podle noticky z tovární korespondence z 22. března 1956 se za půl roku nedopracovali žádného praktického výsledku: „Současný stav vývoje topení je v takovém stavu, že je nemůžeme použít.“

Protože bylo nemyslitelné, aby vysocí státní a straničtí funkcionáři (jimž byl vůz bez výjimky určen) cestovali v luxusním osmiválci v rukavicích a beranici, znamenalo nezávislé topení naprosto nezbytnou výbavu. A nejen kvůli nim, nýbrž i kvůli řidičům. Cesta uběhla, soudruh vystoupil a řidič čekal, až skončí nejrůznější jednání, aktivy, schůze a porady. V zimě by v šestsettrojce zmrzl.

První Tatru 603 vyrobili v roce 1955, dalších devět v roce 1956, v roce 1957 jich bylo 354, v následujícím roce 576. Největší odborník na historii značky Tatra pan Karel Rosenkranz potvrdil, že už pátá vyrobená Tatra 603, přidělená Ústřední radě odborů, byla vybavena nezávislým topením Eberspächer. Zdá se tedy, že jím vybavovali šestsettrojky od samého počátku.

Schéma přívodu vzduchu k topení (čárkované šipky) a rozvod ohřátého vzduchu (černé šipky) po interiéru vozu

Podle knihy výkresů společnosti Eberspächer navrhli pro kopřivnickou reprezentační limuzínu nezávislé teplovzdušné topení pod číslem 8630. Zcela jistě se jednalo o nějaký vývojový krok, protože zápis nese datum 21. října 1958. Bylo to provedení upravené ze základního typu B 3, které svým výkonem vyhovovalo prakticky všem osobním automobilům. To dosvědčuje, že úprav
a změn nezávislého topení a jeho uložení a ovládání byla řada. Zmiňují se o nich mimo jiné Technické zprávy n. p. Tatra č. 13 z března 1959. Otiskují část z připravované dílenské příručky pro opravy osobních automobilů Tatra 603. Článek se jmenuje „Nezávislé benzinové topení Eberspächer B 2 pro vozy Tatra 603“ a platil pro automobily výrobních čísel 00681–01600. Lze předpokládat, že šestsettrojka výrobního čísla 00681 vznikla nejspíše na podzim 1958. V té době tedy došlo k jedné ze změn. Odpovídal by tomu i citovaný záznam z 21. října 1958 v archivu Eberspächer.

S výběrem značky topení to nebylo vůbec jednoduché. Dostupné a kvalitní sice vyráběl Eberspächer, společnost ale sídlila v SRN, tedy v zemi jednoho z úhlavních ideologických nepřátel. Problém se vyřešil dialekticky. Podnik zahraničního obchodu Motokov, tehdy jediný oprávněný oslovit a jednat se zahraničním partnerem, se obrátil na firmu IFE ve Vídni, která zastupovala Eberspächera v neutrálním Rakousku. To už byl přijatelný kontakt. Tak se tedy první nezávislá benzinová topení Eberspächer dostala přes rakouského zástupce do Československa. Domácí nezávislé topení z Opraven Trenčín vyvíjené ve spolupráci s n. p. Tatra ještě nebylo hotové a je otázkou, zda vůbec kdy vzniklo.

Zápis ve firemním seznamu výkresů říká, že Eberspächer navrhl pro Tatru 603 topné a ventilační zařízení 12 V (výkres 8630 z 21. 10. 1958), které vychází z typu B 3 (výkres 8519). Proč se do vozu začalo montovat topení typu B 2 se zatím nepodařilo zjistit.

Topení Eberspächer (i pozdější domácí typy) se ve voze Tatra 603 montovalo na podlahu pod přední lavici (vůz tehdy ještě neměl dělená sedadla). Zařízení tu zabralo celý prostor.

Čerstvý vzduch se k topení přiváděl pryžovou hadicí velkého průměru, napojenou ke vstupnímu otvoru v levém předním blatníku. Otvor ústil nad držákem levého předního pryžového nárazníku. V přívodním kanálu byla uzavírací klapka, ovládaná páčkou na přístrojové desce. Kulisa ovládacího zařízení klapky byla řešena tak, že byl-li uzavřen přívod čerstvého vzduchu, byl současně blokován spínač topení. Při jízdě v létě se mohl vpouštět do vozu čerstvý vzduch kanálem ve víku zavazadlového prostoru se vstupním otvorem za ozdobnou mřížkou. Otevíral se další páčkou na přídavném panelu pod přístrojovou deskou. Spínač topení byl uprostřed. Při jeho vytažení do první polohy se uvedly v činnost ventilátor nuceného oběhu vzduchu a ventilátor, který ho rozváděl kanálky po interiéru vozu. Ve druhé poloze se spustilo topení a proudící vzduch ohřívalo.

První importovaná německá topení pro Tatru 603 byla typu B 2. Avšak podle knihy výkresů firmy Eberspächer je u čísla 8629 poznámka, že topení vychází z výkonnějšího typu B 3 (výkres č. 8519). Zůstává otázkou, proč se doporučení výrobce liší od skutečně dováženého zařízení. Možná byla rozhodující nižší cena typu B 2 oproti B 3, možná v tom bylo něco jiného.

Montáž nezávislého topení do motorových vozidel si vyžádala i nové bezpečnostní předpisy, které nebyly jen domácí specialitou. Prakticky vyžadovaly to, co platilo v zemích, kde byla nezávislá topení běžná. Podle nařízení ministerstva vnitra, Hlavní inspekce požární ochrany v Praze č. PO-668/63 ze dne 24. 4. 1963 „je všem vozidlům, vytápěným topidly na tekutá paliva, zakázáno čerpat pohonné hmoty při zapnutém vytápěcím systému. Zařízení musí být vypnuto a nesmí být zapnuto v okruhu 20m od čerpací stanice“. Obdobný předpis je platný dodnes.