Zum Inhalt springen
servis Praha

Topení PAL pro Tatru 603 - léta šedesátá

V letech 1955 až 1975 bylo vyrobeno celkem 20 422 šestsettrojek. Je zřejmé, že dovoz topení z tzv. kapitalistické ciziny by v takovém množství tehdy nebyl možný. Na pořad dne se dostalo československé nezávislé teplovzdušné benzinové topení. Problém s jeho výrobou se mohl vyřešit dvěma různými cestami. Buď nákupem licence nebo vlastní konstrukcí. První případ by přicházel v úvahu jen v krajním případě, a tak se do konstruování pustili ve zmíněných Opravnách Trenčín. O výsledku se zatím nepodařilo najít nic bližšího.

Pak byl vývoj uložen národnímu podniku PAL Autobrzdy, později přejmenovanému na Autobrzdy Jablonec, n. p. Zkratka PAL znamenala „Příslušenství automobilů a letadel“, což bylo krátké i vtipné, povedla se i jednoduše řešená grafická značka. Slepenec „Autobrzdy“ byl inspirován sovětskou „výrobou“ novotvarů (vzpomínáte na svítící „Mašpriborintorg“ na Václavském náměstí v Praze?) a odpovídal východnímu „avtotarmozy“.

V letech 1961–1962 tedy vyvinuli v Jablonci nad Nisou nezávislé benzinové topení 3 COB 1 o výkonu 3 kW, primárně pro vozy Tatra 603. Při jeho řešení se podařilo obejít patentové řešení firmy Eberspächer, avšak z obdobného německého topení B 3 vycházelo a bylo mu hodně podobné. Z toho lze usuzovat, že až do zahájení výroby československého benzinového topení 3 COB 1 se do vozů Tatra 603 montovala nezávislá topení Eberspächer B 2.

První domácí nezávislé topení pro osobní automobily 3 COB 1 z Autobrzd Jablonec

Když se tedy v roce 1962 objevil domácí výrobek, začal se montovat do všech šestsettrojek. Jeho nevýhodou byla skutečnost, že se nedala regulovat. Buď topila, nebo byla vypnutá, nic mezi tím. Eberspächer už měl typ BN 4 s dvoustupňovou regulací, řešenou dvourychlostním ventilátorem vháněného vzduchu, což znamenalo vyšší komfort. Také u nás si byli vědomi výhod německého typu BN 4. Pozoruhodný je v tomto ohledu přípis z 21. dubna 1967, podepsaný RKZ 2503/R/Hru. Byl adresován tehdejšímu hlavnímu konstruktérovi Ing. Milanu Galiovi a pravilo se v něm: “Dovoluji si upozornit na skutečnost, že pro vozidla T 603 významných i vládních činitelů bylo různými cestami zajištěno nejméně 30 kusů regulačních topení Eberspächer BN 4. Jelikož životnost některých součástí je omezena a zajišťování provozu topení těchto činitelů bude bezpochyby vyžadováno všemi způsoby, navrhuji zajištění dovozu následujících nezbytných počtů a sortimentu náhrad. dílů v objemu cca 7,5 tis. Kč O. P.“ Následuje výčet třinácti položek.

Pro třicet nejvyšších komunistických zástupců dělnické třídy zkrátka nebyla domácí topení dost dobrá.

Topení PAL pro autobusy Karosa a nákladní Tatry

Ještě dříve se v PALu pracovalo na nezávislém naftovém teplovzdušném topení pro autobusy. Vzniklo v roce 1958, bylo označeno 12 AKN 5, mělo výkon 12 kW a bylo v Československu první svého druhu. Iniciovaly ho zřejmě zkušenosti s elektrickým topením v Tatře 500 HB a potřeba zvýšit komfort cestujících. Topením se vybavovaly autobusy Škoda RTO, v různých modifikacích se objevilo i v motorových železničních vozech, speciálních vozidlech a na stacionárních pracovištích. V prakticky nezměněné podobě se vyrábělo desítky let.

Další v řadě bylo v roce 1960 dokončené topení 6 BON 3, tedy naftové topení o výkonu 6 kW, určené pro vyhřívání skříňových karoserií, budek nákladních vozů a speciálních vozidel.

Výroba nezávislých topení pro motorová vozidla se od roku 1964 rozběhla v pobočce Autobrzd, v závodě 03 v Rakovníku, kam ji přemístili z Jablonce nad Nisou. Zdejší bývalá továrna Stadion byla známa svými jízdními koly a později i populárními mopedy stejné značky. Pak továrnu brutálním administrativním rozhodnutím nakrátko změnili na Chiranu (zdravotnický nábytek, sterilizátory apod.), aby ji od 1. ledna 1964 opět administrativně začlenili do n. p. Autobrzdy Jablonec. Od té doby se zde vyrábějí topení pro motorová vozidla všech druhů.

Když se začaly v Karose Vysoké Mýto vyrábět autobusy Škoda ŠM 11, vyvinuli pro ně v letech 1967–1969 v Autobrzdách nezávislé naftové topení 15 AON 7, jehož tepelný výkon činil úctyhodných 17kW s dodávkou 700 kubíků ohřátého vzduchu za hodinu.

Topit se také muselo i v tehdejších vozidlech pro armádu, jimž se z nějakého nepochopitelného důvodu dodnes říká speciální místo vojenská. Také pro ně vznikla topná zařízení. V letech 1962–1964 to byl teplovodní ohřívač s označením 35 CON V, určený pro ohřev chladicí kapaliny motoru bojového vozidla před startem. Současně se jím vytápěl prostor pro osádku; bylo
v něm zabudováno i komické zařízení pro ohřev konzervy. Primární funkcí však bylo samozřejmě předehřátí motoru.

Titulní stránka návodu k nejrozšířenějšímu domácímu nezávislému topení

Pro vytápění „speciálních“ vozů Tatra vzniklo také nezávislé topení 12 BON 3, ovšem teplovzdušné, jímž se předehříval vzduchem chlazený motor pro jeho snazší spouštění.

V čele konstrukce nezávislých topení v Autobrzdách stál od začátku Ing. Jaroslav Leimer, který v různých funkcích působil v PALu a později v Autobrzdách až do odchodu do důchodu v roce 1997, poté, co se stal po převratu 1989 technickým ředitelem. Jedním z jeho předchůdců na této pozici a spoluautorem některých řešení byl pan Bohuš Pelikán.